14. března 2014

Dům plný hvězd

... aneb odtajnění našeho chaloupkového bydlení a zrušení předsevzetí, že už nebudu zveřejňovat nic z našeho bydlení a soukromí. Zjistila jsem totiž, že mě to tak nebaví. Můj život je o rodině, o domově a o všem, co se mých blízkých týká, takže vlastně většinou nebylo ani o čem psát. Kluci nám vyrostli, už nemám doma malého školáčka a batole, ale budoucího studenta a k němu budoucího prvňáčka, oba kluky tedy od září čeká důležitá změna a já se s tím pomalu srovnávám. Věřím, že nám to přinese nové pohledy a zkušenosti, kluci to beztak komentují svým obvyklým "to bude dobrý", mám ráda tu jejich lehkost pohledu.

   Takže ... jsou to sice staré fotky, ale v domečku zůstává vlastně vše při starém, splnili jsme si s mužem náš sen a do bydlení dáváme vlastními silami vše tak, jak je nám to milé. Nápadů je víc než dost, realizace někdy malinko vázne, ale o to větší radost nám pak dělá sebemenší "blbina". V našem domečku se hned na několika místech opakuje motiv hvězdy :


 

 


a tady jedna stínová večerní hvězda :
 
 
 


 

Teplo

... jak hřeje až do kostí a hladí tváře, hřeje do zad, barví skály a lesy, leží tiše v trávě a čeká na posezení. Vyrazili jsme za ním do lesů a užívali si ho jen v triku a botaskách ... to byl balzám !

Jak voní vzduch ?

 
 
Trávou a lesem, první květinou a oblaky, ránem a večerem, stmíváním a svítáním.
 
Jak moc se každý rok těším, až budu moct prádlo pověsit ven a odpoledne si při jeho skládání přičichnout k té úžasné větrné vůni, poskládat klukům jejich větrné nátělníky a ulehnout do větrné postele ....