Takové jarní dny

 

Vše se probouzí naráz.  Zahrada nás objímá ve svém zeleném náručí, ptáčci pějí své jarní písně, někteří  už ve čtyři ráno přicházejíc se pochlubit až do našich otevřených oken. Obě kočičky zjistily, že je výhodnější zaujmout místo na zápraží, protože jen odtamtud mohou kdykoliv vyrazit na svůj lov a do domu prchají pouze před místním přerostlým kocourem. Poklidný vesnický život jako kdyby se probudil zvukem sekaček, vertikutátorů, pil a dalších zahradních pomocníků…. a já jsem zaplakala  nad sousedovic porážkou stromu v plném květu, tyhle věci se mě hluboce dotýkají . Zasednu nad záhonkem květin a po chvilce zjistím, že ten „plevel“ je vlastně taky moc krásná kytička :-) …  vytrhám jen to, co skutečně ohrožuje mé květiny,  a jdu raději zkontrolovat naše ptačí nájemníky, obsadili už všechny tři budky.  Nechám vše plynout a žít. Večer přichází  kamarád „odvedle“ a zve nás na večeři, ráda přijímám, neboť  bude ukojena má zvědavost, jak vlastně vypadá jeho vitariánská večeře … byla moc dobrá a tak krásně barevná, díky. Usedám s knihou na zápraží a raduju se z toho, jak je náš nejmenší už samostatný a jak elegantně zdolává všechny stromy a průlezky, já v tu samou chvíli můžu už jen koukat do knih.  Přeji všem krásné a poklidné ( no vlastně ne až tak moc ) jarní dny.