Jako opravdu maličká jsem se vozila v bílém
kočáře oděná v pleteném zeleném kabátku se žlutým zdobením, potřebovala jsem se
nutně z mostu dívat na Labe a na bílé labutě podél břehů visíc přes
kočár přikurtovaná jen kšíry. Často se mi tato vzpomínka vrací a uvědomila jsem si,
jak maličká jsem v té době musela být, ano, byla jsem sotva batole.
Nejednou jsem o této vzpomínce mluvila se svojí maminkou, všechno bylo opravdu přesně
tak, jak jsem si to uložila hluboko do své paměti. Nikdy tento okamžik nebyl
zdokumentován na žádné fotografii, přesto si přesně vybavuji všechny detaily. Je zvláštní, jak nás takové obrazy z raného
dětství dokážou provázet celým naším životem.
A tohle je také jedna z mých úžasných vzpomínek.
Bydleli jsme jako děti ve městě v jedenáctém patře panelového domu a takto
jsme skrze kovové tyčky balkónového zábradlí pozorovali daleké okolí …..
... na dírky v punčochách jistě pamatují všechny děti narozené nejen okolo 70tých let minulého století, jiné punčochy se tenkrát nenosily a o jejich trvanlivosti rozhodně nemohla být ani řeč, nehledě na to, že po půlhodinovém nošení byla vytahaná kolena a punčochy nám visely nebezpečně nízko pod pasem :-)) .... pamatujete ?